Centrum zdraví a snižování nadváhy logo

Slimmer OF The Year 2019 (TOP 10 v celosvětové soutěži)

Bylo nám velkou ctí reprezentovat ČR v celosvětové soutěži Slimmer Of The Year 2019, kde jsme zastupovali Cambridge Weight Plan Česká republika a byli jsme vybráni do finale (TOP 10), které se konalo V Telfordu, Velká Británie.

Pojďme se podívat na na příběh a obrovskou životní změnu naší klientky a soutěžící Radky Puščiznové, která vyhrála též ABSOLUTNÍHO vítěze v celorepublikové soutěži PROMĚNA 2019.

Radka před redukcí v našem centru


Radka PUŠČIZNOVÁ, 31 let

Můj příběh

Byl konec září 2018, když jsem se na sebe dlouze zadívala do zrcadla a řekla si DOST. Bývala jsem sportovec, bývala jsem silná, rychlá, vytrvalá, ale to bylo před dvěma operacemi kolena a více než deseti lety. Nyní jsem o sobě nemohla říct ani jedno. Seděla jsem ten večer sama na gauči se zhasnutými světly a přemýšlela. „Kolik vlastně vážím?“ říkala jsem si. Odpověď jsem ale neznala a ani neměla jak zjistit – nevážila jsem se mnoho let a ani váhu neměla, a stejně jako mnoho lidí, jsem se čísla hluboko v sobě bála. „Ať už je to kolik chce, sama to nezvládneš – nechceš shodit pět kilo, ale podstatně víc. Jak že se to jmenoval ten plán, na kterém byla kolegyňka?“ pomyslela jsem si a vzápětí jsem jí napsala na messangeru zprávu. Poslala mi zpátky odkaz na Centrum zdraví a snižování nadváhy paní Hanky Borkovcové a přidala několik povzbuzujících slov a chválu na Hanku. Prohlédla jsem si stránky, otevřela kalendář a jako upomínku na první den po ranním meetingu „Zavolat si na CWP“. A to jsem také udělala – 16. 10. jsem měla přijít na první sezení.

                Byla jsem nervózní, i když jsem prohledala internet ohledně detailů programu a jeho výsledků. Sestřička se mnou vypsala papíry a posadila mě k měření tlaku a pak na váhu. V tu chvíli jsem pochopila, že silonky nejsou ta správná volba na konzultace :) Rychle jsem se z nich vysoukala a postavila se na váhu a po mnoha letech zjistila, kolik tedy vlastně vážím – k mému úžasu 153,4 kg. "No to se mi povedlo jak?" pomyslela jsem si, ale zároveň se utvrdila v tom, že tohle je naposledy, co jsem takové číslo viděla. Hanka si se mnou sedla a vše podrobně vysvětlila. Kvůli své váze jsem nemohla začít v kroku jedna, shodly jsme se tedy na kroku 3. Dostala jsem seznam potravin, určily jsme si den D a já se na to vrhla. Koupila jsem si kuchyňskou váhu, nepřilnavou pánev, vyhodila jídlo ze spíže i lednice a nahradila ho novým. V neděli jsem tedy začala. Vše jsem měla připravené, tak už to zbývalo jen dodržet.

                Pořád jsem čekala, kdy na mě přijde hlad, chutě, bolesti hlavy, zácpa a všechny možné i nemožné vedlejší účinky. A ono nic. Neměla jsem hlad, ani chutě ani nic jiného.    Setkaly jsme se s Hankou o týden v později - tentokrát již v kalhotách :) Po prvním týdnu jsem zhubla na 146,9 z toho 5.2 kilo tuku. Nevěřícně jsem na to zírala. "No tak to teda asi fakt funguje," pomyslela jsem si a s úsměvem zase šla domů.

                Týden za týdnem ubíhal a já se držela svého rytmu. Ráno jsem si udělala shake, který jsem vypila u líčení a každý večer jsem si zároveň s večeří připravila oběd na druhý den. Do práce jsem si donesla metličku a odměrku a do kalendáře v outlooku jsem si přidala "svačina" "oběd" a "odpolední svačina", abych na to ve spěchu nezapomněla. Nakupování se stalo otázkou 15 minut, protože jsem nemusela přemýšlet, na co mám ten večer chuť, ale měla jsem nákupní seznam. Pomalu ale jistě si kolegové i kamarádi začali všímat, že jsem zhubla, protože oblečení na mně začalo viset a komplimenty mi jen pomáhaly v odmítání zákusků v práci a alkoholu, když jsem šla ven s kamarády a kila letěla dolů. Ne vždy jsem byla dokonalá, na Vánočním večírku jsem si dala s kolegy panáka a na Vánoce kapra s bramborovým salátem - výčitky se dostavily, ale s Hankou jsme to probraly a rychle najely zase zpátky do zaběhlého režimu - přece jen jsme jen lidé a dokonalost není v naší povaze.

                Při konzultaci v lednu mě Hanka posunula do kroku 2 a kila letěla dále dolů. Pauzu jsem si dala jen na své narozeniny na konci března, protože jsem měla 30tiny a chtěla jsem to oslavit s rodinou a kouskem dortu. Naplánovala jsem si, co si ten den dám a jednou z věcí na seznamu byl bílý chleba s máslem - k mému překvapení jsem za tři dny mimo CWP zapomněla, že jsem si chtěla dát pečivo a došlo mi to až asi o týden později :). A o dva týdny později má váha ukazovala ne čísla tři, ale jen dvě. Do očí mi vyhrkly slzy - hrdosti, štěstí a vděčnosti. Zůstala jsem po konzultaci sedět v autě a jen zírala na to magické číslo - 98,2  a aniž bych to věděla, v CWP centru jsem se nerozplakala naposled. Podruhé to bylo o měsíc později, kdy mi sestřička řekla větu, co jsem už léta neslyšela - Radko, vy jste strašně rozkvetla - jste teďka opravdu krásná ženská. "Krásná" rezonovalo mi v hlavě - lidé kolem mě vždy vyzdvihovali mou inteligenci, přímost, svědomitost a spolehlivost...ale krásu....krásu ne. Rychle jsem se rozloučila, sedla si do auta a rozbrečela se jako želva. Jak se vše změnilo…

                Největší změnou pro mě není jen číslo na váze - už se na ulici nedívám jen zarytě do země a nevyhýbám se výlohám obchodů, abych nezahlédla svůj odraz. Právě naopak - koupila jsem si zrcadlo a každé ráno se fotím s outfitem pro mou sestru. Vždy jsem byla usměvavá, ale teď už to není jen maska - cítím se šťastnější, sebevědomější a hlavně zdravější. Nezadýchávám se do schodů, dokážu ujet na kole klidně 30 kilometrů a k úlevě obyvatel mého bytu, už nechrápu :).

                Nyní se na váze ukazuje -71kg, v práci mě budou muset přefotit na vstupní kartu, protože mě na ní nikdo nepozná a musela jsem nakoupit spoustu nového oblečení a staré zase prodat. Prostě samé příjemné starosti :). Cesta to byla dlouhá, ne vždy lehká, protože pokušení je opravdu na každém kroku, ale tisíc mil ujdete jen tak, že uděláte první krok...:)