Simona P.

Dobrý den, ahoj... jmenuji se Simona Přikrylová , je mi 42 let a jsem z Brna. Nyní Vám odvyprávím kousek mého životního příběhu. Celý život jsem byla holka krev a mlíko, žádná křehule až jednoho dne toho mlíka a krve bylo nějak moc. Váha ukázala varovných 107kg, při mé výšce 160cm. Jaké to bylo zděšení Vám asi nemusím říkat...Koukla jsem na sebe do zrcadla a říkám si... Jo holka vážíš víc než Jarda Jágr...ani jsem vlastně nevěděla zda se smát nebo plakat...No plakat jsem nezačala, zato jsem začala přemýšlet co s tím??? No doma podpora žádná...  nemáš tak moc žrát...ale já skoro nic nejím, zněla většinou moje odpověď. Před vánoci jsme vyrazily s kamarádkama na vánoční večírek. Bylo to fajn, začala jsem jim vyprávět, co mě trápí, a že si nevím rady a sama to nikdy nezvládnu a že nechci vypadat jak golem. Vrcholem ale byla fotka, kterou mě kamarádka poslala...To bylo největší zděšení za poslední roky. Ani já sama jsem se tam málem nepoznala... jako to jsem fakt já??? Jojo Símo seš...a to byla poslední tečka...Mé rozhodnutí začít něco dělat, bylo tak silné, že jsem nato myslela každý den. A v tom mě upoutala fotka mé kamarádky Míši na FB. Popisovala tam jak došla svého cíle, vysněné váhy atd. Neváhala jsem ani chvíli, hned jsem ji napsala o co jde a jaký mám problém. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Předala mě kontakt na Centrum zdraví a snižování nadváhy v AZ Toweru, pod vedením p. Hanky Borkovcové. Pak nastal den D 3/2/2017... Přivítala mě velice milá sestřička, dala mě vypsat dotazník a už to jelo...přeměření tlaku a pak váha. Žádný překvapení 106,7 kg výška 159cm. A o tlaku ani nemluvím. Po prvopočátečním studu, kdy jsem si uvědomila, že jsem víc jak obézní. Přišlo daleko horší zjištění. Kdy se mě poradkyně podívala a zeptala se mě zda chci mít infarkt před 50??? Vytřeštila jsem na ni oči a velmi potichu říkám ne... Velice laskavě se na mě podívala a jen se mě zeptala: tak co kdy začneme? Ani jsem se nenadechla a vyhrkla hned! A první den měla být pro mě dnes už osudová sobota. Tak jsem v pátek zašla ještě s přáteli do naší oblíbené hospůdky a vše jsem jim vyklopila. Že dnešním dnem končím s nezdravím životním stylem a že dnes opravdu si dám naposled svůj oblíbený smažák a pivo. Asi si každý u stolu řekl jo Simčo to už říkáš sto let...v pátek se zas potkáme u pivka. Prostě mě nikdo nevěřil. A jak jsem řekla tak se i stalo. Sobotní ráno jsem si přivstala na snídani, na kterou jsem nebyla snad od školy zvyklá.  Pytlík -kaše v poledne polívka  a na večer koktejl a co nejvíc mě děsilo bylo množství vody , kterou mám vypít. Po týdnu na 3 pytlíkách Vám řeknu popravdě nebylo nic moc, zvlášť když máte doma 2 chlapy a nic jinýho neslyšíte co bude k jídlu a co nakoupíš???? Ale zvládla jsem to...a jak dny utíkali a byla už vidět menší změna všimla si toho i má sestra a začala vyzvídat co a jak. No nakonec se přidala taky. Takže najednou jsme byli 2 a časem se přidala ještě kamarádka. Podpora přicházela ze všech stran. Rodina, kamárádi v práci kolegové i kolegyně. A to mě dál motivovalo jít za svým snem a nevypadat jak slonice. Nyní jsem o 40kg lehčí a o 10 let mladší!!! Už nevyhledávám oblečení XXXl a nebojím si sednout v kavárně do křesílka, že pod mou vahou se rozjede a já zůstanu ležet pro posměch všech na zemi. Chtěla bych všem vzkázat, že opravdu není nikdy pozdě začít cokoliv. Třeba jít za svým snem... Chtěla bych touto cestou poděkovat p. Hance Borkovcové a její neustále usměvavé sestřičče. Všem svým kamarádkám, které mě neustále podporovaly.  Ale nejvíc chci poděkovat sobě za ,to že jsem nad sebou ZVÍTĚZILA!!!!

---